Pomozte vývoji webu a sdílení článku s přáteli!
Příroda nám dává příjemný pocit pohody. Díky tomu se cítíme svobodní. Kromě ničivých ekologických katastrof, i když se to rozpoutá, nebo možná ještě víc, nás uvnitř hýbe něco, čemu nelze odolat.
Vidina rozbouřeného moře, bouře, bezcílně se plavící na plachetnici, nechat se smáčet deštěm, mlátit surfem tu největší vlnu, ztratit se v lese, dýchat z plných plic uprostřed louky, na břehu pláže, zabalená do vánku, který nám dává křídla…
Tyto situace a bezpočet jim podobných často zprostředkovávají nepopsatelný pocit svobody nebo alespoň osvobozující pocit, který nám pomáhá zvládat každodenní rutinu a nevybízí ke snění. Proč nám příroda dává pocit svobody?
A ze stropu hvězdy
Situace, zážitky, scénáře, které nás oživují, jak rozdílné, tak i podobné, protože i přes své velké odlišnosti mají Přírodu v kontaktu s ní jako společného jmenovatele. Naše mysl, každý centimetr kůže nás žádá o víc, když to prožíváme ať se spojíme s přírodou, stejně jednoduché jako nezapomenutelné. Zanechávají nesmazatelnou stopu a krmí nás benzínem, který potřebujeme, abychom uvnitř zůstali naživu a věřili, že je možná lepší budoucnost.
Chceme pít vzduch velkými doušky, když dýcháme na vrcholu hory, těší nás mraky, které před námi defilují svými vrtošivými podobami. A samozřejmě milujeme rozjímat o hvězdách ležících uprostřed ničeho, pokud kempujeme divoce, nebo proč ne, zavíráme oči a sníme, že tam jsme.
Krajina je zahalená a hodně s tím souvisí zvuky přírody, které si nás nevýslovným způsobem podmaňují. Poslouchání mumrajů, které se ozývají v každém lese, nás přenáší magickým způsobem. Není nutné být uprostřed africké savany nebo jít hluboko do Amazonie, abyste pocítili to úžasné spojení. K probuzení stačí zelený tah štětcem.
Mezi symbolem a lidským původem
Ale proč nám příroda dává pocit svobody? Co je tou zlatou nití, která nás s ní spojuje, díky níž se cítíme součástí celku? Na jedné straně jsou symboly, ty kulturní významy, které jsou součástí různých společností nebo lidské skupiny nebo, pokud mají univerzální charakter, které sdílíme jako socializované bytosti v průběhu dějin lidstva.
To je důvod, proč kontaminujeme divoký život na ten domestikovaný. Ti koně, kteří cválají volně v přírodním prostředí, ty nahé pláže v divočině, to hejno ptáků, které se vznáší po obloze, ty přetékající krajiny panenské přírody, na které si lidské bytosti ještě nenasadily boty.
A potažmo ty bosé nohy, které kráčí po jemném písku pláže proti vázance, která v městském prostředí fyzicky i duševně utlačuje, na rozdíl od pytlovitého oblečení až k úplné nahotě. Osvobození těla i duše zbavené toho, zatímco se koupeme v kaluži vody cákané nezměrnými vodopády.
logicky, je idealizovaná příroda, symbol vlastně. Ne všechno je tak krásné, jak si to v duchu namalujeme, zdaleka ne, ale pocit svobody je nepochybný, pravda s velkými písmeny. Nesporné a mocné, bez ohledu na sociální konstrukci, z které jsme vytvořili výrobní symboly, které mají také hodně pravdy.
Na mnohem hlubší úrovni a v mnoha případech jako konečný důvod pro onu socializaci a připisování významů, která začala u prvních lidských skupin, jsou okolnosti, které poznamenaly průběh evoluce. Okolnosti poznamenané scénou plnou Přírody jako např prostředí, ve kterém se člověk vyvíjel po statisíce let.
Rám, ve kterém se pohyboval, sestupoval ze stromů a chodil vzpřímeně. Snad proto chůze mezi zelení podporuje kreativitu a cítíme se svobodnější. Neurologie zjistila, že když chodíme, uvolňuje se přední lalok, část mozku, která udržuje kontrolu nad našimi emocemi.
Díky automatizaci procesu chůze a absenci nároků v přirozeném prostředí, které si naléhavě nevyžaduje naši pozornost, uvolňujeme mozek, který se začíná cítit osvobozen. V tomto smyslu nás inspirace přistihne při chůzi nebo relaxaci před prací, na rozdíl od toho, co se obvykle uvádí… Ve skutečnosti, když na scénu vstoupí příroda, nápady proudí snadněji, můžeme se odpojit a cítíme se osvobození.
Cítit se součástí celku
To je také osvobozující magický pocit ponoření do vody, buď vstupující do moře nebo jakékoli jiné přírodní enklávy, a dokonce i umělé. K předchozí úvaze se přidává kontakt s tekutým živlem, jakýsi návrat do matčina lůna v přísném a přeneseném smyslu, stejně jako se to děje s Přírodou obecně. Uvnitř vody je vznik života, relaxace větší, akcentující pokud možno více pocit volnosti, který na nás přírodní prostředí přenáší.
Idylická příroda je tím místem, které náš mozek identifikuje jako svůj domov, naše ideální prostředí, pro které byl skutečně navržen. Vzhledem k rytmu města, hyperaktivitě, kterou městský životní styl s sebou nese, kontakt s přírodou je nejlepší balzám, ten nezbytný lék, který naše tělo hledá. Je tam město, mrak smogu, jeho hyperaktivita, jeho asfaltové šílenství a nechat ho za sebou je velká úleva. Absolutní osvobození pocitu, že jsme součástí celku.
Ten genetický kód předků, který tvrdí Příroda, naše anatomie, která i nadále zahrnuje životní prostředí a nenávidí frenetický moderní život, po nás žádá velmi odlišné podněty, než jaké může poskytnout naše odhodlání žít rychle. Jako poselství v láhvi hozené do moře, které ukrývá tajemství noci času, nás žádá o pomoc. Ve vzduchu zůstává otázka: Jak se chránit před sebou samými?
Pokud si chcete přečíst více článků podobných Proč nám příroda dává pocit svobody?, doporučujeme vstoupit do naší kategorie Environmental Health.
